úsvit bez mraků písek spolknut hvězdami které vrhají křehké světlo na jezírko chabého osvícení už ví dost, aby trpěl aby měl hlad i žízeň ale nakonec je stejně slepý ke všemu mimo svého těla a písku chladnokrevná neznalost udržuje jednoduchý řetěz myšlenek plně vyšlé slunce se teď chlubí nad dunami vaří krev had se plazí v kruzích smyčka je stále těsnější formuje se řemen motor uroborosů v koloběhu pozorování a učení zvracení a trávení individuality razí cestu do civilizace poušť ustupuje stepi upředu v plahočení blahopřejí tulipány i máky, oheň i zemědělství laciné cetky jako odměna nedospělému egu teď spolknuto pochybností lije křehkou útěchu do jezírka bdělého trápení