Tisíc roků v temnotách jsme odsouzeni žít Zlomená jsou naše křídla, nevzlétneme víc Nad tím vším se vznáší anděl milosrdný nám Svými křídly víří prach, v kterém vše zaniká V nocích povstal nosferatu se svým údělem. Svou tvář zpatril v zrcadlech, rozbil je kamenem. Vítej v dobách utopie, gotiky a snů Přežijem či zahynem až v konci našich dnů...? Náš je úděl temných stínů, V noci bloudit po hvězdách. Všichni přijdou až se setmí, Černé slzy na řasách. Pod závojem absolutna drímá nový věk Hříšná města, časy her a náruč nevěstek. Žádné touhy po poznání, žádný nový zvrat Ikarův pád pro člověka, antihipokrat Náš je úděl temných stínů, V noci bloudit po hvězdách. Všichni přijdou až se setmí, Černé slzy na řasách. Pod závojem absolutna drímá nový věk Hříšná města, časy her a náruč nevěstek. Vítej v dobáxh utopie, gotiky a snů Přežijem či zahynem až v konci našich dnů...?