Tak jak po době sucha přichází déšť, po době špatné se dobrá navrátí. Tráva se zazelená na písku pouští, roztáhne duha nad údolím. A zase půjdou karavany mraků nesoucí náklad vůní orientu. Klikaté cesty jsou potulných pěvců, přichází odtamtud, odejdou tam. Slovana vléknou na nitky plamenů, zbude jen neklid oharků pár. Až slunce půjde z východu na západ a nebe zahalí v purpuru šál. V době nedobě, za časů nečasů za věci prosté kdo tiše zpívá. V době nedobě, za časů nečasů za lásku, za krásu, za štěstí. Do noci v zemi, mlhy a stínů, slova zní o vášni tisíce tváří. Tak jako voda co na kámen padá, tak jako bzučení divokých včel. Když nohy vítězů historii píšou, trubadúr navléká otrhaný háv. V době nedobě, za časů nečasů za věci prosté kdo tiše zpívá. V době nedobě, za časů nečasů za lásku, za krásu, za štěstí. A ze snů rostou mohutné stromy s korunou plnou podivných písní. O době dobré, která se vrátí, do místa nikdy v království nikde. Pod rouchem červánků a sametu noci, rodí se legendy budoucích časů. V době nedobě, za časů nečasů za věci prosté kdo tiše zpívá. V době nedobě, za časů nečasů za lásku, za krásu, za štěstí. V době nedobě, za časů nečasů za věci prosté kdo tiše zpívá. V době nedobě, za časů nečasů za lásku, za krásu, za štěstí a všechny.