Hvězda

Bílá hvězda nad obzor září
Usíná den
Rozsvítí světlo do tváří
A tváří se
Jakoby nevinně svádí
Utkává sen
Prstíky paprsků vábí
Pojď sem

Bílá hvězda nad obzor září
Svítí všem
Smíří tě s osudem hravým
Nabízí směr
Snad duše někam odchází
Snad za snem
A světlo dušI zaplaví
Tak slastně

Vzkříšení – ta naděje zrádná
Zatracení – skok do vzduchoprázdna
Smíření – ta touha je dávná
Posvěcení – když duše boj vzdává

Zbývá ptát se kam duše patří
A kam vstoupí
Zda v ohni pekel se smaží
ČI vykoupí
Co světlo hvězd jednou zháší
Jak vlastně
Duše odešlých rozpráší
Prach jsme