Jakoby Nic

A tak se domů potácím
v metru se líně kolíbám
naději svou občas poztrácím
a pak ji znovu nalézám
Všichni se tvářej jakoby nic
na tváři úsměv a v duši klid
Všichni se tvářej jakoby nic
já mám chuť večer někam jít
Všichni se tvářej jakoby nic
a mozek mít zas jak vymytej
Všichni se tvářej jakoby nic
a já jsem sám a tím pádem zabitej
Nechápu čím jsem podivnej
sem v tomhle blbým městě sám
dav je mi někdy protivnej
jindy mu s chutí podléhám
Radši si to nechám projít hlavou
nedalas mi nic vo co bych stál
jak na to koukám naději mám malou
když vokolo kolem koneckonců dál
Všichni tvářej se jakoby nic...