Jaro Desáté

F E
   ne píseň, pouhý povzdech, který 
se nezpívá, který se nezpívá.

2. Pláč deště kropí sníh, den 
vypráví si s Vesnou,
   kdo vzdechne po písních, jež 
nezrozeny zesnou,
   jsou léta soudci přísní, jimž 
slzí nezbývá
Continúa después del anuncio
   pro mrtvé sloky písní, jež nikdo 
nezpívá, jež nikdo nezpívá.

3. Tvar touhy v řezbách sní a ze snů
 slůvka spřádá,
   chlad světa bez básní, jež nikdo 
nepostrádá,
   vlas bardů vzkvetl plísní jak 
dřeva trouchnivá
   nad hroby mrtvých písní, jež 
nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.

4. Strach s tichem - dary tmy, jež 
smíchu pouští žilou,
   a tryzna za rytmy, jež buší pod 
mohylou,
   [: jen povzdech plný stesku, když
 zima tesá "T",
      kříž na náhrobní desku pro 
jaro desáté, pro jaro desáté. :]