Bráníš se myšlenkám mít dušI na prodej
Blázníš, chceš mít jen kam dál mířit, už to vzdej!
Léháš ve výčitkách, chceš hrát si? No tak hrej!
Splétáš si po nitkách svou oběť za trofej

Bráníš se mít vlastní názor, dávno netušíš
Koho vlastně vzýváš za vzor, sám se udusíš

Důvodným námitkám tu hroby vykopej
Tím vložíš ke kytkám svou vlastní epopej
Strach se šíří jako nádor, lék je dětský smích
V rukou svíráš detonátor ze slov vyčichlých

Na tak už vstávej!

Správnou chvíli, už svou vizi začít žít
Ty odkládáš
ČErnobílý svět teď barvou zlít
Už nezvládáš

Vstříc dalším tajenkám bys rád, jen neznáš děj
Tak v ŘíšI divů Alenkám lžeš jako čaroděj
Dávno všem milenkám jsi k smíchu, sám se ptej
Proč vtíráš se k dívenkám a čekáš předprodej?

Ztrácíš sílu slýchat zápor, pláč Tě vyděsí
Cítíš se jak reformátor, než ho pověsí

No tak vstávej!

Správnou chvíli, už svou vizi začít žít
Ty odkládáš
ČErnobílý svět teď barvou zlít
Už nezvládáš

Jak dávno je to, kdys dýchal za svá snění?
I v temnotách jsi věřil v rozednění
Jen už jsi vzdal ten boj, že se svět změní

Správnou chvíli, už svou vizi začít žít
Ty odkládáš
ČErnobílý svět teď barvou zlít
Už nezvládáš

Správnou chvíli, už svou vizi začít žít
Ty odkládáš
ČErnobílý svět teď barvou zlít
Už nezvládáš